Kdysi měli poddaní šlechtu za lepší lidi, kterých si bylo třeba vážit. Taková honorace byla tenkrát vážená a lid bral jako samozřejmost, že nám někdo takový vládne, protože měli takovou honoraci za výkvět společnosti. Je těžko říct, nakolik to tak doopravdy bylo, ale lidi se prostě takovým vládcům klaněli a zbožňovali je.
Ale dneska už nám nevládne šlechta a i postoj lidí k vládě se změnil. Dneska už se politikům neklaníme, nepovažujeme za čest, když se někdy můžeme ocitnout v jejich blízkosti nebo když nám dokonce podají ruku a prohodí nějaké to slovo. A politika je pro nás spíš něco ostudného než ctihodného.
Zatímco byl kdysi císařpán pro lidi někdo, dnes je třeba prezident hulvát, zatímco králové byli v podhradí uznávanými autoritami, spojujeme si premiéra s řepkou a Čapím hnízdem.
Samozřejmě i v současnosti najdeme lidi, kteří neochvějně stojí za svou politickou partají a vychvalují své oblíbené politiky až do nebe. Ale co v tom případě ti ostatní? Ti je většinou za podobné názory mají za naivky nebo přímo blázny. Protože za každým dobrým skutkem, který nám politici s velkou slávou nabídnou, vězí moře špíny a nepravostí. Za které jsou takoví politici zpravidla nepostižitelní. A i kdyby na ně dosáhla ruka zákona, stejně se často jen dočasně uklidí někam do ústraní, kde na ně není tolik vidět, a časem se zase vrátí na scénu. Třeba i v jiné straně, protože věrnost jedné politické orientaci už je také minulostí a vlastní kapsa je důležitější než vlastní názor.
A tak teď čekáme na blížící se volby. Někdo doufá, že všechno bude jako doposud, někdo věří, že se všechno od základu změní. Ale kolik našinců věří, že bude po volbách líp? Málokdo. A kolik je těch, kdo věří, že bude líp díky nově zvoleným politikům? Pomalu nikdo.
Politici už přece dávno nemají vynikající reputaci. A třeba poslanci mají prestiž podobnou uklízečkám. Což lze brát často jako urážku uklízeček.