Určitě se už i vám někdy stalo, že vás namíchnul někdo z politiků. Že jste třeba poslouchali zprávy nebo se dozvěděli o nějakém opatření a nebylo vám to ani trochu příjemné, takže jste prokleli ty, kdo to vymysleli. Anebo jste se aspoň přidali k těm, kdo něco kritizovali, abyste nezůstali stranou.
Taková už politika je, že dokáže vždycky někoho naštvat. Nemůže totiž prosazovat jenom přání někoho samotného na úkor ostatních, musí se snažit najít kompromis mezi požadavky různých lidí, a tak se vždycky někdo namíchne. Témat, u kterých by se našel kompromis a všichni by byli spokojení, je jenom málo, na rozdíl od těch, kde každé rozhodnutí někomu vadí.
Vždycky tu byli a budou ti, kdo nadávají, že je politika moc levicová, i ti, kdo mají stejnou politiku za moc pravicovou. Vždycky tady budeme mít někoho, kdo je rád, že máme k němu štědrý sociální systém, i někoho, kdo by dávky a podpory nejradši zrušil a nahnal všechny lidi do práce. Vždycky tu najdeme někoho, kdo by se přátelil nebo nenáviděl s někým jiným než vládnoucí politici. A podobných sporných záležitostí je u nás nepřeberně.
A tak je politika vždycky pro někoho dobrá a pro někoho ostudná nebo přímo zrůdná. Vždycky se najde někdo, kdo bude zrovna vládnoucí politiky kritizovat za každý jejich krok, i někdo, kdo je za to bude vždycky vychvalovat.
A kdo z takových lidí má pravdu? Který z názorů lidí na politiku je ten nejsprávnější? To se nedá snad nikdy říct. Každý může mít svůj díl pravdy, i když říká něco docela jiného než ten druhý, který má vlastně taky kus svojí pravdy. Svět není černobílý a tak se to tak prostě vždycky bude dít.
A úkolem politiků bude mimo jiné i ustát to, vydržet různé tlaky, kritiku a házenou špínu. Politika je prostě taková. A když se to někomu nelíbí, ať se od ní drží co nejdál. Ať se jí co nejvíc vyhýbá, i když se mu to nikdy zcela nepodaří.