Říká se, že na první lásku člověk nikdy nezapomene. Ač je to divné, podobně naše generace nahlíží na jejich vztah k telefonu. Mobily značně ovlivnily naše životy, a jejich vytvoření je obrovským milníkem technického vývoje. Dnešní děti berou telefony jako něco, co je tady běžně dostupné, podobně jako třeba televize. Jenže v devadesátých letech tomu tak nebylo, a telefony byl v plenkách. Šlo o tak přelomovou událost, že pro mnoho současných třicátníků jde o doslova životní událost. Moct si kdykoliv zavolat, napsat zprávu či později dokonce poslouchat rádio a fotit, to bylo něco, na co se zkrátka nezapomíná.
Většina lidí dostala mobil dárkem
A s rozmachem telefonů se z nich stal ideální dárek. Kdo tenkrát měl telefon, byl někdo jako král celé party, nebo třídy. Mobily byly poměrně drahé a moc toho nenabízely, a i tak to pro nás byla obrovská prestiž, mít alespoň základní telefon s černobílým displejem, který neuměl ani fotit, ani přehrávat písničky, a člověk byl rád, že se s ním aspoň někam dovolá. Mobily nám usnadňují život, a rodiče je začaly dětem dávat i z důvodu snazší kontroly nad tím, kde se dítě zrovna nachází. Stačilo napsat nebo zavolat, a nikdo nemusel složitě obíhat vesnici či sídliště, aby svého potomka našel a přivedl domů.
Pamatujete si na svůj telefon?
Když se zeptáte dnešních třicátníků, většina si jich na svůj první mobil určitě vzpomene, protože to byla obrovská událost. Pamatuju si, že každé Vánoce se zvyšoval počet spolužáků, kteří mobil měli, a jen já i v devítce pořád žádný neměla. Nakonec jsem dostala na výběr, zda chci měsíční kredit a levný mobil, nebo si kredit budu platit z brigády, a vyberu si dražší mobil. Jsem odjakživa trošku hračička, takže volba pro mě byla jasná. V roce 2006 jsem měla svůj první mobil, měl velký barevný displej, měl rádio a uměl přehrávat mp3, zkrátka na tu dobu pecka. Posledních 10 let mám jen jablečné mobily, a na svoje první jablko taky nikdy nezapomenu.